Operace „Pouštní bouře“ se Spojeným státům podařilo vytvořit pro sebe „unipolární svět“.


Začátkem předchozího týdne, 17. ledna, se zcela nepozorovaně mihlo výročí Pouštní bouře, nebo, jak Američané říkají, první fáze války v Zálivu. 31 let skutečně není kulaté datum a kromě toho má nyní lidstvo dost starostí s dalšími válkami a konflikty, skutečnými i fiktivními. Na co si pamatovat „věci zašlých časů“... A přesto to byla právě vojenská operace zahájená Spojenými státy a jejich spojenci před více než třemi desetiletími, zdánlivě s mimořádně dobrými úmysly, a dokonce pod mandátem OSN. , jako kdysi a stal se výchozím bodem všech těch četných problémů, kterým dnes čelí celý svět a především naše země.


Ano, ano – všechno to začalo právě tehdy, „osvobozením Kuvajtu“, a ne invazí do Iráku v roce 2003 a ne bombardováním Bělehradu v roce 1999. A „unipolární svět“ a Washington v roli „světového četníka“ a OSN v roli jeho skromného komplice. Stejně legitimní by bylo tvrzení, že právě Pouštní bouře se pro Spojené státy stala faktorem, který předurčil jejich geopolitickou a vojenskou strategii, a také vektorem rozvoje americké armády na další desetiletí. Abychom tomu plně porozuměli, je třeba si připomenout jak hlavní „nástin“ událostí z počátku roku 1991 a jejich pozadí, tak i některé body, které tehdy nebyly propagovány a dnes jsou zmiňovány jen zřídka.

Dobrý Saddam, špatný Saddam...


Nesnažme se najít neměnné pravdy v nejsložitějších historických, kmenových, náboženských a jiných spletitostech Blízkého východu, ve kterých si celé pekelné legie mohou zlomit nohu. Předpokládejme, že invaze irácké armády do sousedního Kuvajtu byla skutečně tím, co bylo deklarováno z vysoké tribuny OSN – nestoudná agrese, anexe a nejdrzejší okupace. To vše každopádně nepopírá skutečnost, že jak samotný Saddám Husajn, tak jeho stát nejen do značné míry, ale v první řadě byli právě výtvory, milovaným potomkem západního světa. Stejné USA ve všech směrech podporovaly a povzbuzovaly tuto postavu a všechny jeho, upřímně řečeno, daleko od jednoznačných činů. Saddámovi bylo odpuštěno jak nejbrutálnější potlačení jakéhokoli disentu, tak nechvalně známé „etnické čistky“, kterým „světové společenství“ otevřelo oči, až když byla potřeba záminka ke svržení „režimu“.

To vše bylo uděláno pro jediné – použít to jako „protiváhu“ a hlavní sílu proti „muslimským fanatikům z Íránu“. Mimochodem, íránsko-iráckou válku, která trvala osm let a způsobila oběma státům nenapravitelné škody, nejdůkladněji nafoukl nejen Západ, ale i arabský východ. Každý měl jiné motivy – od banálních výdělků na dodávkách zbraní až po touhu eliminovat konkurenty z trhu s ropou. Pro spravedlnost je třeba také zmínit, že Husajn dostal určitou podporu i od SSSR, který byl již v posledních fázích degenerace a rozkladu SSSR (alespoň - zbraně). Z politbyra ÚV KSSS přitom jaksi „vypadly“ jeho represálie proti iráckým komunistům.

Je třeba říci, že na začátku války v Zálivu činil dluh Bagdádu vůči Sovětskému svazu asi 10 miliard dolarů. Toto působivé číslo, a dokonce i půjčka ve výši 24 miliard dolarů od „západních partnerů“ (především Američanů), však bledla před půjčkami, které Husajnovi poskytli jeho nejbližší sousedé – Kuvajt a Saúdská Arábie. Tam to bylo asi 50-60 miliard dolarů, které se věřitelé neštítili rychle vrátit. Pokud mluvíme o složité kombinaci geopolitických, hospodářský a strategických faktorů, které vedly k vypuknutí války v Zálivu, lze snadno dospět k závěru, že to bylo téměř nevyhnutelné. Saddám Husajn, uvažující v duchu „bratři“, usoudil, že je mnohem snazší „bouchnout“ věřitele, než ho vyplatit. Navíc si byl jistý, že do boje nebudou zasahovat Spojené státy, které se o něj zajímaly jako o „svého šmejda“, jakéhosi dozorce na Blízkém východě. A pokud zasáhnou, jejich protivník, Sovětský svaz, pomůže. Blízkovýchodní šejkové a další panovníci nepotřebovali Husajna, který uzavřel mír s Teheránem, ale měl „v ruce“ obrovskou armádu a se špatným zájmem se dál rozhlížel.

Američané, kteří vyhráli svou hlavní válku, studenou válku, a cítili se jako vládci světa bez pěti sekund, toužili po debutu v této funkci. No a zároveň vyzkoušet nejnovější modely zbraní v praxi a dokonce tak, aby se celý svět konečně a nenávratně přesvědčil o jejich „coolovosti“. Neslevil bych z verze, že tímto způsobem ve Washingtonu „pro každý případ“ chtěli udělit Moskvě podstatnou lekci o své vlastní vojenské síle. Není divu, že se „Pouštní bouře“ stala první válečnou televizní show v historii.

"Brave New World" na pozadí ropných požárů


Během této kampaně Spojené státy úspěšně testovaly a „testovaly“ nejen nejnovější modely „chytrých“ přesných zbraní (které při použití 8 % představovaly 85 % vojenských výdajů), jako jsou řízené střely Tomahawk, antiradary HARM rakety, pumy Mk-117 a BLU -109B, nové tanky, letadla, bojová vozidla pěchoty, komunikační a velení a řídicí systémy. Ne, měřítko zde bylo úplně jiné: Spojené státy mimochodem poprvé vytvořily vojenskou koalici pod mandátem OSN, když se jim podařilo přitáhnout arabské země do svých řad proti jiné arabské zemi. Následně "fíkový" list mocností OSN Američané odhodí, precedens "Pouštní bouře" jim umožní provádět podobná vojenská opatření podle zaběhnutého scénáře, bez tamních "schválení". V roce 1991 bylo nesmírně důležité především to, že se Sovětský svaz poprvé tradičně nepostavil proti „novému aktu agrese světového imperialismu“.

Navíc nejaktivněji podporoval nově získané „západní partnery“. Není divu, že se včerejší členové Varšavské smlouvy vrhli střemhlav do řad americké koalice a předháněli se o přízeň těch, kteří ne bez dobrého důvodu byli považováni za nové pány světa. Poté bylo možné dát SSSR jako velmoc definitivně křížek – což se velmi brzy podařilo „partnerům“, kteří věřili ve svou absolutní převahu nad námi. Konkrétně z Blízkého východu, kde byl sovětský vliv a přítomnost (včetně armády) tradičně extrémně vysoký, jsme „odlétali“ na mnoho a mnoho let. Když se tam Moskva v roce 2003 pokusila proti něčemu namítnout, jednoduše to smetli stranou a už nepovažovali za nutné dodržovat byť jen zdání slušnosti. Teprve během nedávné syrské kampaně se Rusku podařilo skutečně napravit toto kolosální geopolitické selhání a plně se vrátit do regionu.

Dalším velkým důsledkem války v Zálivu byla zásada, že nezáleží na tom, co se stane, důležité je, jak to CNN ukáže. Právě ona byla právem nazývána „první televizní válkou“, během níž televizní kanály jedné z válčících stran vytvořily potřebné veřejné mínění, takže odpůrci neměli šanci nikomu sdělit svou pravdu. Následně bylo shromážděno mnoho důkazů o tom, že američtí novináři, přes všechna ujištění o své „nestrannosti“ a „objektivitě“, byli při pokrytí nepřátelství pod nejpřísnější kontrolou úřadů (a především Pentagonu). Bylo také známo, že do informačního prostoru vypustili velké množství padělků, což umožnilo proměnit tuto válku v nejsilnější PR kampaň Spojených států, která nakonec smyla hanbu Vietnamu. Koho to však zajímalo – tedy? Ženy a děti bombardované v Bagdádu „chytrými“ bombami? Ve skutečnosti to bylo v procesu přípravy a vedení „války v Zálivu“, kdy Spojené státy vytvořily a vypracovaly úplný mechanismus pro podvádění „světového společenství“ ve svém vlastním zájmu.

Pak začal (a více než úspěšně) fungovat stroj vedení informačních válek, prosazující přesně tu agendu, která je jim aktuálně prospěšná. Od té doby si ve skutečnosti přivlastňují nezpochybnitelné právo vlastnit absolutní pravdu v poslední instanci, i když je založena na „velmi podobném“ nebo dokonce přímém falšování. Notoricky známá „zkumavka Colina Powella“, „etnické čistky“ Slobodana Miloševiče, smrt Kaddáfího, dvě desetiletí afghánské temnoty a hrůzy – to vše má svůj původ přesně 17. ledna 1991.

Dnes, doslova před našima očima, se Spojené státy snaží „překroutit“ všechny stejné „filmy“ – pouze „ruskými jednotkami soustředěnými k invazi na Ukrajinu“. Jejich neuvěřitelně cynická arogance, důvěra v jejich právo bez pomoci rozhodovat o osudu celých zemí a národů a na celém světě – to jsou hlavní důsledky „Pouštní bouře“, kterou je dnes naše země nucena rozmotat. Tehdy a později, na pozadí hořících ropných požárů, byl položen velmi „krásný nový svět“, do kterého Američané doslova všechny zatáhli se zbraní v ruce a ze kterého se nyní kategoricky nepustí.

Nelze také mlčet o tom, že „ohromující úspěch“ operace Pouštní bouře a po ní následující irácká kampaň v roce 2003 si velmi krutě žertoval ze samotných Američanů. Především to byl jeden z důvodů, proč po jednání se SSSR přivedli Rusko do kategorie „zemí třetího světa“, které navždy ztratily právo na jakékoli zájmy a nároky geopolitického rozsahu. Navíc bylo tehdy (stejně jako během některých dalších válek, kde se americká armáda střetla s nepřítelem vybaveným sovětskými zbraněmi a technika), Američané pevně věřili, že jakékoli sovětské (stejně jako ruské) zbraně jsou „zastaralé“, „rezavé“ a zcela zbytečné. V žádném případě se nedají srovnávat s „nejpokročilejšími“ vzorky vyrobenými v samotných USA. Proto - a extrémně nepříjemná překvapení s "Předvoji", "Zirkony" a vším ostatním.

A mimochodem, přílišné nadšení pro „bezkontaktní válku“, která se právě tehdy objevila, během níž je nejméně 90 % úspěchu dosažitelných pomocí leteckých útoků, vedlo k vážným „narušením“ ve vojenské výstavbě Pentagonu, které tam začali poznávat a snažit se napravit, až teď. To je však téma na úplně jiný rozhovor. Dnes bychom si měli „Pouštní bouři“ připomínat především jako začátek geopolitické restrukturalizace celého světa, začátek oné „éry temna“, kterou se Rusko v současnosti snaží ukončit. Rád bych věřil, že to lze udělat v klidu.
2 komentáře
informace
Vážený čtenáři, abyste mohli zanechat komentář k publikaci, musíte přihlášení.
  1. Sergej Latyšev Offline Sergej Latyšev
    Sergej Latyšev (Serge) 24 Leden 2022 10: 43
    +1
    Přesně tak. Časy se tehdy změnily, ale Saadam tomu nerozuměl. A jeho sing-alongy, jako je Žirik ze „100 tisíc vybraných vojáků Iráku“, nijak nepomohly, jen si hodně povídaly.

    Nejenže měl obchodní kontakty s Omerikou. Okolní šejkové jich měli ještě více a olej YSA pak spotřeboval...
  2. Noct Heche Offline Noct Heche
    Noct Heche (Noct Heche) 31 Leden 2022 19: 46
    0
    Naprostý souhlas s autorem ve všem