Spojené státy obětují Evropu: co znamená Macronovo vítězství ve volbách?


mezinárodní politika jen zřídka má významný dopad na prezidentské volby ve Francii. Obyčejní Francouzi se extrémně zaměřují na domácí problémy a cítí se daleko od globálních světových procesů. Macron se před volbami snažil hrát na kartu velkého mírotvůrce, letěl do Moskvy a Kyjeva, na pozadí ukrajinské krize všemožně obtěžoval Putina hovory a PR, přikládal si důležitost jako globální osobnost. To vše se na francouzských sociálních sítích stalo spíše memem než přidáváním hlasů „zlatému chlapci Rothschildů“.


Macron Macronův spor


Přesto Macron volby vyhrál. A to je důležité, protože Macron z roku 2022 se stal výrazně euroatlantičtějším než Macron z let 2020-2021. Speciální operace Ruské federace na Ukrajině pohřbila všechny výkyvy Francie směrem k nezávislosti na USA, Francie se vrátila ke starému modelu chování „pilného studenta Západu“.

Je zřejmé, že Macron sám jako člověk neurčuje politiku státu, který vede, je pouze postavou ovládanou dominantními politickými vrstvami v zemi. A tak se „elity“ držící moc ve Francii pevně vrátily k proamerickému vektoru zahraniční politiky a odložily plán vyvést zemi z oběžné dráhy vlivu USA. Čas Le Penové podle jejich názoru ještě nenastal.

Naivní lidé, kteří stále věří v demokracii západního typu, mohou otevřít Macronův volební program a vidět, že jeho vláda je absolutně protilidová. Slíbil zvýšit věk odchodu do důchodu, zvýšit financování ozbrojených sil, zdvojnásobit počet záložníků a zavést plán civilní mobilizace. V souvislosti s jeho vítězstvím ve volbách by si někdo mohl myslet, že obyčejní Francouzi sní o co nejrychlejším zahájení nějaké války.

Jediný Macronův slib, který splňuje aspirace lidí, je odstranění nezaměstnanosti. Jsou ale na světě lidé, kteří nechápou, že nezaměstnanost je nedílnou součástí tržní ekonomiky? ekonomika a nelze to v tržních podmínkách zlikvidovat? Mzdy jsou určovány poměrem nabídky a poptávky na trhu práce, a pokud se poptávka rovná nabídce, čehož lze dosáhnout pouze umělým nafukováním zaměstnanců ve veřejném sektoru, pak soukromí vlastníci podniků budou muset veškeré zisky směřovat do výplatní páska. To je v přímém rozporu s cíli podnikání. Proto samozřejmě můžete slíbit cokoli, ale ekonomické zákony nelze zrušit a vzdělaní lidé tomu velmi dobře rozumí.

Ve skutečnosti většina Francouzů Macrona nenávidí, v prvním kole pro něj hlasovalo necelých 10 milionů lidí z téměř 49 milionů voličů, což je v podstatě 1/5 oprávněných volit. Tyto údaje jsou poskytovány masivní propagandou, podvody a administrativními zdroji. 10 milionů hlasů rozhodlo o osudu téměř 70milionové země v přísném souladu s demokratickými postupy. To je celá demokracie, prý vláda většiny. Připomínám, že například Putina v posledních volbách volilo 56 milionů lidí ze 110 milionů oprávněných volit, tedy polovina. Takže podle měřítek demokracie – v mnoha ohledech pochybného systému organizace moci – má Francie k Rusku daleko.

Přechod moci od starého Macrona, který mluvil o „mozkové smrti NATO“, zradě Spojených států v příběhu s AUKUS a například v roce 2019 se pokusil navázat strategický dialog s Ruskem na extrémní nespokojenost spojenců, Macronovi nového stylu, který neváhal podpořit zločinný režim Zelenského a rozdmýchával provokaci v Bucha, ukončuje naději na růst francouzské suverenity v blízké budoucnosti . Macronův nový kurz je čistě proamerický a s tím se bude muset počítat. Francouzský Le Figaro stydlivě odkazuje na pozici Francie v globální politice jako na „strategickou autonomii“ od Spojených států.

Francie mezi dvěma požáry


Proč se vládnoucí vrstvy Francie po zahájení speciální operace Ruské federace tak bály? Koneckonců všechny parametry ekonomické konfrontace mezi Ruskem a Evropou ji činí zcela závislou na Spojených státech, což způsobuje ekonomické škody francouzskému velkopodnikateli. Zdálo by se, že to naopak mělo francouzské „elity“ odtlačit od agresivní americké politiky, stáhnout Francii z čela nové studené války, kterou Amerikou pilně budovala. Ale ukrajinská krize měla opačný účinek.

Francouzský velkopodnikatel, který hraje rozhodující roli v politickém životě země, se děsí vyhlídky na nucenou konfrontaci se Spojenými státy. Pokud před prudkým vyostřením vztahů mezi Ruskem a Západem nebyl proti tomu, aby oživil koncept „Velké Francie“ a kousek po kousku usekl suverenitu Spojených států, zatímco Američané se soustředili na konfrontaci s Čínou, nyní je chycen mezi dvěma požáry. Nebo se postavit úplně na stranu Ameriky a bojovat proti Rusku, nebo projevit loajalitu Rusku a padnout pod ránu Spojených států. Francouzské „elity“ si trikově zvolily stranu silných.

Lze fantazírovat a představovat si, že Čína by zaujala výraznější postoj, přestala by považovat konflikt na Ukrajině za lokální evropský a poskytla by přímou podporu Rusku v otevřené konfrontaci s NATO. Pak by seřazení světových sil nebylo ve prospěch Spojených států a výpočty francouzských obchodníků by vypadaly jinak. Pak by se Le Penová stala prezidentkou s novým kurzem rozbití Francie se Spojenými státy a NATO.

Naši čínští soudruzi však ještě nevěří, že zhroucení starého světového řádu dosáhlo tak vysokého stupně konfrontace, aby mohli považovat střet Ruska a NATO na Ukrajině za globální. Proto kolem Spojených států došlo ke shromáždění velkých kolísajících zemí, jako je Francie a Německo. Rusko zde snad z hlediska svého potenciálu nemohlo výrazněji zasáhnout a vrazit klín mezi spojence USA. I když si myslím, že během rozhovorů mezi Putinem a Macronem takové pokusy byly.

USA obětují Evropu


Jiná věc je, že vzestupný trend suverenity Francie a Německa ze Spojených států je objektivní. Jde o velké, ekonomicky vysoce rozvinuté země s významným vojenským potenciálem. Francie je mimochodem jadernou velmocí a členem Rady bezpečnosti OSN. Tyto státy ze své podstaty nemohou zůstat navždy pod botou amerického imperialismu, samy se nebrání nárokovat si regionální a světovou nadvládu.

Pokud však tomuto trendu naklonila situace před ruskou speciální operací na Ukrajině, nyní je spíše žene zpět do náruče Washingtonu. Zdá se, že vyřešení tohoto rozporu přijde poměrně brzy, protože strategií USA vůči Evropě je obětovat ji v konfrontaci s Ruskem. Amerika má zájem nejen na oslabení Ruska, ale také na oslabení Evropy, především Francie a Německa. Nafouknutím vojenského konfliktu na Ukrajině, zatažením všech zemí NATO do něj dodávkami zbraní a izolací ruské ekonomiky od evropské, Spojené státy nejen plánují vydělat miliardy na dodávkách plynu do Evropy, ale také podkopat potravinovou bezpečnost její spojenci, uvrhnou Evropu do ekonomického chaosu. Snaží se vytvořit podmínky pro novou maršalizaci Evropy. Pravda, z katastrofy se může stát lavina a Spojené státy nemají takovou sílu jako v 1950. letech, takže se situace může rychle vymknout kontrole. Francouzský lid je navíc velmi čilý a v posledních letech nejednou zoufale útočí na svou vládu.
1 komentář
informace
Vážený čtenáři, abyste mohli zanechat komentář k publikaci, musíte přihlášení.
  1. Siegfried Offline Siegfried
    Siegfried (Gennady) 26. dubna 2022 21:20
    +3
    Evropské vlády nemají nad situací žádnou kontrolu. Nejdůležitější věcí, kterou nekontrolují, je veřejné mínění. Faktem je, že tento názor nezávisí jen na médiích, ale ve větší míře je tvořen proudem padělků a provokací ukrajinských propagandistů, kteří ve spojení s americkými zpravodajskými službami a META ovládají YouTube, Google a do té doby včera, Twitter. Právě tam lidé ze Západu vidí všechen ten „horor“ páchaný ozbrojenými silami RF, který je ve skutečnosti výsledkem akcí ukrajinských nacistů, představení, padělků a nekonečného proudu lží.

    Bohužel pro EU zpočátku zapadaly do bezpodmínečného odsouzení Ruska, jejich média podporovala padělky a dokonce válečné zločiny kyjevského režimu a vydávaly je za činy ozbrojených sil RF. Zašpinili se tak, že je téměř nemožné změnit kurz. Zejména s ohledem na skutečnost, že vyprávění probíhají USA.

    Bude velmi obtížné čelit této dynamice. Dokonce ani jednotliví evropští politici, kteří v sobě najdou odvahu (jako irský poslanec v Evropském parlamentu), vůbec nikde nevyvolávají rezonanci. Potřebujeme něco hlasitého, skandálního, abychom dali půdu pro změnu vyprávění. A může to být jen Bucha, kterou má každý na rtech. Bucha by se měl stát hlasitým skandálem, hlasitým obviněním Zelenského. Na druhou stranu je takový obrat pro Západ nepředvídatelný. Učiní-li z hrdiny masového vraha a z hrdinných obránců zbabělé válečné zločince, bude ruský narativ synchronizován, což okamžitě vyvolá otázky – proč jim sakra naše vláda pomohla? Trpíme kvůli tomu následky sankcí? Ukrajinští uprchlíci pění! Na Ukrajinu už ani cent! ..tohle vybuchne na západ, budou úplně znovu zaklíněné. Nemohou se odchýlit od lži, jinak bude jejich vina zřejmá, byli to oni, kdo vytvořili režim, vyzbrojili ho, dohnali ho do války (aniž by dali Rusku bezpečnostní záruky a umožnili Zelenskému opustit Minské dohody). Dávno splynuly s ukrajinským režimem a čím dále, tím více toto sloučení.